Služby duchovního

Hospicový duchovní je garantem péče o rozvoj duchovní dimenze klienta a průvodcem klienta a jeho rodiny ve spirituální, existenciální, etické či náboženské oblasti jejich životů. Doprovází klienta skrze osobní setkávání, naslouchání a rozhovory a ve spolupráci s ostatními členy hospicového týmu a 
je-li to možné – ve spolupráci s jeho nejbližšími vytváří prostor pro naplnění jeho spirituálních potřeb uprostřed přirozené sítě jeho spirituálně-náboženských vztahů.

Co má za úkol hospicový duchovní?

  • Na vyžádání či svolení klienta, případně jeho rodiny, navštěvuje klienta, případně i jeho nejbližší, v domácnosti klienta a nabízí osobní rozhovor a duchovní doprovázení.
  • Doprovází klienta v jeho potřebách a otázkách týkajících se spirituální dimenze života, a to především skrze empatické naslouchání a vytváření prostoru pro jeho osobní rozvoj.
  • Ve spolupráci s ostatními členy hospicového týmu (především lékařem a psychologem) citlivě připravuje klienta i jeho blízké na blížící se smrt a pomáhá jim hledat odpovědi na otázky s ní související (validace završujícího se života, smíření, odpuštění, přijetí smrti…).
  • Doprovází okruh pečujících a posléze pozůstalých, kteří o to požádají, a pomáhá jim v otevřené a citlivé komunikaci s klientem i mezi sebou navzájem v oblastech týkajících se spirituálních či existenciálních oblastí života.
  • Zprostředkovává či (pokud k tomu má příslušné pověření) sám vede rituální úkony, které souvisejí s osobní duchovní cestou a postojem klienta (např. společná modlitba, četba Písma, svaté přijímání, svátost smíření, svátost pomazání nemocných, viatikum…), podle možností také ve spolupráci s jeho nejbližšími.
  • Pokud si to klient a rodina přeje, je přítomen ve chvíli úmrtí nebo brzy poté, podporuje rodinu a pomáhá s přípravou posmrtných rituálů (bohoslužby, modlitby, zádušní mše, pohřeb či jiné, osobní spiritualitě a duchovní tradici zemřelého a jeho rodiny přiměřené rituály).